Nemůžu si pomoct, musim se s Vámi podělit o své dojmy, které nabývám občasnou procházkou cestou ze školky. Vincík mě v podstatě každý den ukecá, abych pro něj přijela po O a za odměnu pak se mnou jde na procházku do lesa, do skal... Minule jsem zase vzala foťák a vypravili jsme se na průzkum nové cesty, kterou nám poradila paní učitelka ze školky, když jsem se jí svěřila, že se sama s prckem bojim hluboko do skal, jestli by nevěděla o nějaké míň strašidelné cestě. Tzv. gotická cesta na Hrubou Skálu je prostě úchvatná, ale strašidelnější cestu jsem snad nikdy nešla... A o návratu Myší dírou ani nemluvim, ještěže jsem s sebou měla Vincíka, kterej mě celou dobu dolu držel za ruku :o). V té druhé jsme měli klacky!
Ale stálo to za to...
|
náš cíl.. |
|
začátek cesty |
|
jako z pohádky.... |
|
Nezbytný klacek, tohle je první, nakonec jsme jich nesli pět... |
|
nikde živáčka.... |
|
z téhle uzounké skalní průrvy jsme vyšli...naštěstí drak nebyl doma |
|
a už jsme pod zámkem |
|
jsme dva |
|
listí čaruje.... |
|
domů vždycky přijdu nabitá energií.. |
|
les je krásný a žijí v něm trpaslíci :o) |